Aktuální výstava
PRAŽSKÝ ROMANTIK
Jiří Georg Jilovský
4. ZÁŘÍ – 2. LISTOPADU 2019
Jiří Jilovský se narodil 15. března 1884 na pražských Vinohradech v židovské rodině obchodníka Josefa Jilovského a Julie, rozené
Hellerové. Proti vůli rodičů nastoupil v roce 1900 na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, posléze pokračoval ve studiu na Akademii
výtvarných umění. Svá studia zakončil v Mnichově. Mezi jeho profesory patřili Emanuel Krescenc Liška, Jakub Schikaneder,
Jan Preisler a Felix Jenewein. Do profesionálního života vstoupil po ukončení studií v roce 1908, kdy ve skupině Jung-Prag zaujal
místo Richarda Teschnera a stal se úpravcem většiny tisků pražských novoromantiků. Mimo knižní úpravy byl autorem ex-libris,
pozvánek, plakátů a scénografií především pro pro pražské Nové německé divadlo (Neues deutsches Theater), ale i pro drobné
kabaretní scény. Byl virtuózním kreslířem a ovládal všechny grafické techniky. V malbě se především zabýval portréty, malbou
v plenéru a starou Prahou. Tu zachycoval i v grafice. Společně s Aloisem Wiererem jej lze označit za poslední novoromantické
malíře. Přes tradicionální charakter díla se jedná o svébytnou výtvarnou cestu, která je součástí českého a německého umění
přelomu století. Jilovský byl, mimo Spolku německých výtvarných umělců v Čechách a umělecké skupiny Jung-Prag, též členem
pražské lóže Schlaraffia sídlící ve Štěpánské ulici. Mottem spolku byla latinská věta: „In arte voluptas,“ tedy „V umění je rozkoš.“
Členství ve spolku bylo pro Jilovského nejen duchovním útočištěm, ale i zdrojem mnoha užitečných známostí, které Jilovskému
přinesly nejen zakázky na tvorbu ex-libris, plakátů a drobných tisků, ale zejména práci pro Nové německé divadlo. Mezi jeho
nejzdařilejší realizace patří scénografie Meyerbeerovy opery Hugenoti (1928), Mozartovy Figarovy svatby (1929), Shakespearovy
hry Romeo a Julie (1929) a především výprava k opeře Jaromíra Weinbergera na motivy pohádky Jakuba B. Malého Švanda
dudák (1929). Řada prací, zejména z počátku jeho tvorby, se zaobírá mytologií, pohádkou a symbolikou. Nejslavnějšími se staly
listy Jarní píseň (1906), Pohádka (1907), Královské děti (1911) a Zuzana v lázni (1912). V ex-libris je řazen mezi zakladatele
žánru jako takového a na tuto polohu své tvorby dále navazuje. Asanace Prahy zahájená v roce 1895, ovlivnila celou generaci
zejména pražských Němců, Jilovského nevyjímaje. Návraty do staré Prahy, její proměny a hledání duchovní podstaty, tvoří
jednu z určujících složek jeho díla. Atmosféru oné Prahy mimo Prahu, ve smyslu jak ji definoval Gustav Meyrink, dotváří pomocí
světla deroucího se skrze mračna napovrch v očekávání zázraku a především pak figurální stafáží. Ta je vždy konkrétní. Jiří Jilovský
byl výjimečný karikaturista schopný zachytit ve tváři a gestu celostně osobnost portrétovaného. Na jeho grafikách se
tak setkáváme s celou řadou známých pražských figurek, s jeho přáteli a rodinnými příslušníky. Na malé ploše, v náznacích děje
zachyceného ve výrazech tváří a gestech rukou, byl schopen odvyprávět příběh. V jeho podání má každý prvek svou svébytnou
symboliku. Například v grafikách staré Prahy si pohrává s oblohou, která určuje náladu, zatímco promalované pozadí tvořené
z pražských postaviček vypráví příběh. Z knižní tvorby je nejznámější komplet ilustrací českých pověstí (Böhmische Sagen)
od Oskara Wienera. Za druhé světové války zemřeli oba jeho synové v koncentračním táboře. On sám přežil jen proto, že byl
nasazen do práce padělatelské dílny na výrobu anglických liber, jimiž Němci chtěli destabilizovat anglickou ekonomiku. Toto
zařazení Jilovského do padělatelského komanda bylo ze strany Němců jistým „oceněním“ jeho schopností na poli grafiky. Na základě
vzpomínek Jilovského spoluvězně Adolfa Burgera natočil v roce 2007 režisér Stefan Ruzowitzky film Ďáblova dílna, který
byl oceněn Oscarem, jako nejlepší cizojazyčný film. Po návratu z koncentračního tábora se snažil vrátit se ke své práci. Ateliér
byl stejně, jako u řady dalších česko-německých autorů, za války zničen. Většina volných prací tak nenávratně zmizela. Jeho
žena zázrakem přežila koncentrační tábor, ale již v roce 1948 umírá na následky věznění. Jiří Georg Jilovský ji následoval v roce
1958. Výstava v Galerii Smečky nabízí jedinečnou možnost poznat tvorbu neprávem zapomenutého autora. Podstatná část díla
je vystavena vůbec poprvé.
Děti, studenti, senioři od 65 let a ZTP mají vstup zdarma, stejně jako držitelé Zákaznické karty Pražské plynárenské, ostatní zaplatí 50,- Kč.
Galerie Smečky, Ve Smečkách 24,
